Pan Jaromír

Proč jsem se rozhodl pro službu Lenky Kaprhálové…

Na začátku roku 2013 jsem dosáhl jednoho smutného rekordu. Váha mi ukázala 168 kg. K tomu patřila i řada zdravotních komplikací: vysoký krevní tlak, dýchavičnost, nadměrné pocení, žilní nedostatečnost … Řada důvodů, abych se svou váhou začal něco dělat, ale i řada výmluv, abych s tím hubnutím náhodou přece jen nezačal: vysoký krevní tlak mám přece od střední školy a beru prášky, zadýchávám se do kopce a do schodů, ale vždycky jsem došel, kam bylo třeba, no jsem tlustej, tak se potím, a potí se i hubení… A pak přišel zásadní impuls, který mě nakopl. Krevní testy ukázaly zvýšené hladiny cukru, tzv. poruchu glukózové tolerance. Přestupní stanice k cukrovce. A cukrovkář opravdu být nechci. Řešení bylo jediné: změnit životní styl, zhubnout a začít se pořádně hýbat. A už to neodkládat.

Taky jsem pochopil, že sám to nezvládnu. Že potřebuju někoho, komu se budu muset zpovídat , zároveň  někoho, kdo mi bude trochu psychologem a trochu trenérem. Ale hlavně někoho, kdo má k věci rozumný přístup, zkušenosti, nebude mi podsouvat nesmyslné a drahé prostředky na podporu hubnutí, náhradní stravu apod. A tak jsem začal hledat na netu a postupně se proklikal až k Lence Kaprhálové.  A zřejmě to byl člověk, kterého jsem hledal: profesionální kouč, školený dietolog pracující moderními metodami s moderními přístroji, a jako bonus trenérka nordic walkingu. Samozřejmě i díky kladným referencím jsem zvedl telefon a objednal se na první konzultaci. Na začátku února 2013 jsem tak zahájil válku s obezitou.

Co bylo pro mne přínosem spolupráce?

První sezení se neslo v duchu „poznej sebe sama“. Pochopil jsem, jaký zápřah dávám svému organismu, výsledky měření na bodystatu byly nekmpromisní. Cíl mého budoucího úsilí byl tedy jasný, zbavit se škodlivého tuku a tím i nebezpečné zátěže pro můj organismus. Zároveň však výsledky naznačovaly cestu, kterou se v rámci boje s nadbytečnými kilogramy ubírat.  „Bojový plán“, který mi paní Lenka připravila, se zaměřil především na dvě oblasti, a to na úpravu stravy, resp. stravovacích návyků, a zapojení pohybových aktivit do každodenního života. Z dietního plánu, který jsem dostal, jsem byl nadšen. Místo tupého scénáře s přesně odváženými porcemi konkrétních nepoživatin pro jednotlivé denní chody v podobě týdenního jídelníčku jsem dostal informaci o tom, jak by měl být můj denní jídelníček tvořen, co, kdy a jak jíst, aby tělo dostalo to, co potřebuje, nestrádalo, a navíc aby ta kila ubývala.  Balzám pro mou kulinářskou duši! Jak si (v rámci těchto pravidel) uvařím, tak se najím! A za tu dobu, co se tím řídím, opravdu nestrádám!

Pokud jde o pohyb, ten byl od začátku při mých fyzických dispozicích jasný. Začít musím tím nejlepším a nejpřirozenějším pohybem, chůzí. Takže se snažím denně aspoň něco nachodit. I když je to třeba jen kus cesty z práce. Už jsem si zvykl, že každý pohyb se počítá a tělu prosívá. A díky paní Lence chodím občas i po Praze na delší vycházky s holemi, a chodím s nimi, jak se s nimi chodit má, a ne jako nějaký důchodce, co se potřebuje opřít. A za to jsem moc vděčný.

Jakou největší změnu jsem musel udělat?

Změn, které jsem musel v rámci změny svého životního stylu udělat, pár bylo. Pokud se jídla týká, tak to asi nebyly žádné extrémní změny, nikdy jsem nebyl závislák na smažených jídlech, ani na knedlících, ani jsem se netopil v zákuscích. Naopak mi vždycky chutnala zelenina na všemožné způsoby upravená. A taky mám rád dobré maso, takže žádný problém. Co jsem plně vyloučil, tak pivo. Ale i s tím se dá žít. A rozhodnutí to bylo zřejmě správné. Je začátek června 2013, tedy čtyři měsíce „pod dohledem“ a váha ukazuje 139 kg. Takže největší změna, kterou jsem musel udělat, byla obměnit šatník. A je to vážně skvělý pocit přijít do obchodu a koupit si kalhoty o dvě konfekční velikosti menší!

Co bych vzkázal ostatním, kteří chtějí zhubnout?

Vzkaz pro věčné dietářky: Přestaňte blbnout, začněte zdravě žít!

Vzkaz těm ostatním, kteří to potřebují: Nikdy není pozdě začít! Jen je třeba se rozhoupat! Začíná to hlavou! A když se do toho pustíte, nevzdávejte to, i když přijdou třeba krušné chvíle. Každé kilo dole ve vás vyvolá sladší pocit než kousek dobré čokolády! Když to zvládnete, budete si moci vážit sebe sama. Vězte, i vaše okolí to ocení.

Jaromír